Jdi na obsah Jdi na menu


ing. arch. Jiří Voženílek

 

 

 
ing. arch. Pavel Novák: Zlínská architektura 1900-1950

akad. arch. Jiří Svoboda: Magazín Zlín 8/2009

 

nar. 14. srpna 1909 v Holešově

zemřel 4. listopadu 1986 v Praze

Ing. arch. Jiří Voženílek je osobou zlínské veřejnosti vcelku neznámou, většinu jeho staveb považují středněvěcí a mladší zlínští obyvatelé za baťovské. Člověk celoživotního levicového smýšlení, který prošel peripetií národa československého dvacátého století. Vzhledem ke skutečnosti, že ve Zlíně (na Jižních svazích) zakládána novou výstavbou Voženílkova ulice, podívejme se na jeho život podrobněji:

V letech 1928 - 1933 studuje Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze. Již za studií – 1930 – vstupuje do historie československé architektury studií kolektivního domu. Zveřejňuje své úvahy o variabilitě stavby a jejího vnitřního zařízení. Roku 1932 zakládá spolu s architekty Karlem Janů a Jiřím Štursou levicově zaměřenou pracovní skupinu PAS (Pokroková architektonická skupina), kde programově uplatňuje myšlenky typizace a zprůmyslnění stavebnictví v architektuře, zvědečtění metod architektonické tvorby. Skupina se také intenzivně věnuje problematice bytové výstavby.

Obrazek

 

Zprůmyslnění bytové a průmyslové výstavby – rajská hudba pro baťovské racionální uvažování. Tehdy ještě samozřejmě nepřicházelo v úvahu hromadné používání silikátových materiálů jako v letech šedesátých až osmdesátých. Jednalo se spíše o typizaci, modulaci, problémy proudové výstavby a montáže. Arch. Voženílek získává (1934) druhou cenu v baťovské soutěži na rodinný domek a cestu do Zlína má otevřenu.

V roce 1937 přišel J. Voženílek definitivně do hlavního města obuvi, zasednul ve vývojové kanceláři fy. Baťa. Drobnosti typu jednotlivých domků zde ale neřešil – koncepčně propracovával nové obytné čtvrti a celá průmyslová města, která se za šéfování Jana Bati – a pod hrozbou válečného zničení Československa – horečně zakládají v zahraničí a na Slovensku. Některé městské soubory jím navržené se dočkaly realizace (např. Martfü - Maďarsko v r. 1941).

Pracovní a tvůrčí vrchol J. Voženílka nastal až po válce. Ze Zlína byla vytlačena garnitura architektů, kteří město fakticky vytvořili  (Gahura, Karfík, Podzemný a jiní). Na výstavbě obce se teď podíleli architekti Kubečka, Holeček, Ambrozek, Slezák, Drofa a další.  

 Jiří Voženílek se stal vůdčí osobností. Po roce 1945 vedl návrhové oddělení závodů Baťa n.p., založil skupinu pro regulační plán města a Sbor pro výstavbu města Zlína. Byl prvním předsedou komise výstavby městského národního výboru a de facto hlavním architektem města. V tomto období vytvořil svá vrcholná architektonická a urbanistická díla. Nový typ továrních budov (44, 14, 15,), které se mnohokráte aplikovaly jak na území továrny ve Zlíně, tak v sesterských závodech doma i v zahraničí. Zároveň zúročuje zkušenosti z baťovské éry v pojednáních o vývoji pásového města a problematice průmyslových měst obecně. Reformuje také (s Vl. Kubečkou) v roce 1947-48 Gahurův směrný plán Zlína a okolí ve smyslu zvětšeného měřítka výstavby (činžovních domů namísto rodinných domků). Voženílkův Regulační plán Zlína vytváří – šířeji rozvedený ve Směrném plánu průmyslového sídliště Zlín-Malenovice-Otrokovice - t.zv. pásové město.

Obrazek

 V tomto období se také rodí nový generel továrny. A zároveň se J. Voženílek propracovává k zajímavému momentu své činnosti, praktickému ověření levicových názorů na občanské nájemní bydlení – postavení Kolektivního domu.

Zlínský Kolektivní dům považujme za vrchol činnosti ing. arch. Jiřího Voženílka, i když stavby pro bydlení rozvíjel i v mnoha jiných variantách. Například v roce 1947 projektoval s Vl. Kubečkou ubytovny na Jižních svazích.

Voženílek byl výborný organizátor, vzdělaný intelektuál, který si svými osobními vlastnostmi podmaňoval spolupracovníky. I proto se po odchodu ze Zlína dostal do vedoucích funkcí a realizuje novou etapu v historii československé architektury – socialistickou výstavbu – jak manažersky, tak teoreticky. Zastávané funkce:

1949-51 - generální ředitel Stavoprojektu Praha

1952-55 - ředitel Výzkumného ústavu vývoje architektury Praha, předseda Státního výboru pro výstavbu

1956-61 - náměstek ministra výstavby, předseda Státního výboru pro výstavbu

1961-70 - hlavní architekt Prahy a profesor na ČVUT v Praze,  fakultě architektury a pozemního  stavitelství, katedře urbanismu .


     Socialistický režim se dokázal svým věrným zvláštně odvděčit. Chvíli po svých šedesátinách, k odchodu do důchodu, dostal ing. arch. Jiří Voženílek politický dárek - upadl v nemilost a byl promptně odejit ze všech svých funkcí. Vzhledem k jeho celoživotní levicové orientaci1) šlo o velkou osobní tragedii. Přesto své smýšlení nezatratil a kabát nepřevléknul. Zbaven veřejných pozic, stáhnul se do ústraní Výzkumného ústavu výstavby a architektury, který sám založil.

Obrazek

 

 

SOUPIS DÍLA PRO MĚSTO ZLÍN A FIRMU BAŤA 

 

- návrh montovaného jednodomku, 1942
- kafilerie, Otrokovice-Baťov, 1942
- návrh
Baťova domu zdraví, Zlín, 1946
- generel továrny, Zlín, 1946
- nová výrobní budova (č.
14 a 15, 44), Zlín, 1946
-
regulační plán Zlína, 1947 (spoluautor)
- směrný plán průmyslového sídliště Zlín-malenovice-Otrokovice, 1948 (spoluautor)
- návrh náměstí Práce, Zlín, 1948
- návrh
zastavění Jižních svahů, Zlín, 1948
- aplikace návrhu ideálního průmyslového města: Litovel, Telčice, Tiszaföldvár (Maďarsko), 1937 - 1948
-
centrální válcovna továrny, Zlín, 1949 - 1957
-
Kolektivní dům, Zlín, 1950

--------------------------------------

1)

Ing. Jiří Voženílek byl m.j. účastníkem veřejné schůze 5. května 1945, svolané z iniciativy KSČ do bývalé německé školy.

Stejného dne se stal členem prvního výboru Komunistické strany Československa ve Zlíně, který vzápětí vydal Provolání komunistické strany k pracujícímu občanstvu ve Zlíně.

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA