Jdi na obsah Jdi na menu

antivracenky - maškaráda

4. 6. 2003

Obrazek

14. června 2005

ВОЗВРАЩАТЬКИ – маскарад

            Tak dva roky. Dva roky, ve kterých jsme se mnozí odhalili více, než jsme chtěli a byli jsme ochotni si ve své bohorovnosti přiznat. Byl nám podán dar svobody, možnost lásky. Používáme tedy vzájemných aversí a nenávisti k rozporům, hádkám, bití a hloupému dětskému, pubertálnímu hašteření.

            Podsekávání větve, na které sedí intelektuální vrstvy národa, bude osudovým. Ne možná pro stát, pro nějž děláme pouze úkony demontáže, ale opět pro naše duše. Odřená, ztýraná a neforemná nitra, trpící naším blbství a netolerancí. Věříme, že vlastní psychiky lehce přizpůsobíme trendům společnosti.

            Není pravda. Ještě jednu až dvě generace bude trvat, nežli se cokoliv takového povede. A nesmíme vše šikovně brzdit, jak se nám v posledních letech dařilo nejúspěšněji. Ne ekonomický růst, ne sociální růst – pouze demoralizace ovládají naše světy – subjektivní jednotlivců i národní.

            Vždyť uvažovat musíme začít především u sebe. Co jsem schopen přinésti já druhému a co on mně?

            A ještě dále. Co mohu přinésti já druhému oproti jiným? A naopak, pochopitelně. Co může přinésti druhý mně oproti jiným? Prosím Vás, to není tvrdá racionalita, ale i ohleduplnost nezačínat  skutkem, který by mohl jiného poškodit, ublížit mu, duševně nebo fysicky zranit.

            Nejvíce bolí srážky s jinými světy, než je zde můj, uzavřený. Mé skutky a má snažení nezanechávají stopy klidu a smíru mezi lidmi. Vlastně ani nevím, zda je možné posoudit, jestli jsem prospěl nebo poškodil. Stejně ale lidé v jiných světech nevědí, co se děje v mém.

            Takhle se nedomluvíme nikdy. Ani andělsky, ani ďábelsky. Čeká nás dlouhá mravenčí práce na sobě sama, abychom dosáhli ladnější shody. Mám obavu, že mnozí pro tuto činnost nemají sdostatek dobré vůle.

            Nepomáhá žádná pomoc zvenčí. Každý sám - za sebe a pro druhé.

                                                                                                                                 Text z roku 1992

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA