VD 39 - padá voda
Leden 1987.
Silničáři vykřikují – jsme připraveni na jakoukoliv zimu. Mokrou, studenou, zasněženou i blátivou.
Křičí na podzim, brečí v zimě, ticho po pěšině nastává na jaře. Prosolené karoserie povozů, flekaté vozovky, mrtvé stromy.
--------
Zase má obloha puzení
nahodit městu bílý háv,
silničář ospale rukuje
velký šéf laxně rukou máv.
Solí a solí zoufale
škrábe asfalty radlicí,
metá písek lopatou
po naleštěných chodnících.
Však královna sněhu nevzdá se
mráz pozve si na pomoc,
spolu pak rychle zvládají
časoběhy Postvánoc.
Silničář tiše zoufá si
plán posypu nesplní,
prémie v dáli ztrácí se
co šrajtofli mu naplní?
------