Jdi na obsah Jdi na menu

vracenky - bonusy

3. 6. 2003

Obrazek

srpen 1988

            Pracující člověk měl za své neodporování režimu povoleno několik druhů zábavy, vesměs neškodné nebo neutrální vůči oficiální politice (občas škodlivé zdraví). Mohl se sice bavit i režimu nepříznivým způsobem – pokud jej při tom nebylo vidět a nepopularizoval tento svůj zájem, tak měl relativní klid.

            Jednou z povolených zábav byl sport. Činnost ekonomicky zbytná, civilizačně nulového významu. Politicky měla dva efekty, prospěšné a napomáhající totalitnímu režimu:

a) odváděla pozornost mas, které marnily svůj volný čas sledováním sportovních výkonů, nevyvíjely  podezřelou činnost a neměly hloupé otázky,

b) úspěchy nadopovaných sportovců byly presentovány jako přednosti socialistické tělovýchovy a celého systému.

            A tak nás propagovali v zahraničí „amatéři“ a „amatérky“, formálně zaměstnaní v několika obřích VHJ (= výrobní hospodářská jednotka = socialistický podnik = základ hospodářství vyspělého socialismu) nebo přímo registrovaní jako voláci a vojačky z povolání (Dukla). Mnohé z těchto výkonných svalovitých osob by jistě ani nedokázaly spustit soustruh nebo frézu, ke kterým byly formálně přiděleny.

            Tichou omluvou pro representanty socialismu budiž fakt, že sport (a s ním folklor) byly jednou z mála možností, jak vycestovat do nesocialistických zemí. A pro některé bylo nutné vše provést i za cenu zkompromitování se s režimem a zničení vlastního zdraví.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA