vracenky - borectví
16. prosince 1990.
Když tak pozoruji var lidských duší kolem sebe, zaráží mne jejich samoprávo si volně manipulovat. Ne dosti tomu, že přehazují zboží v obchodech, aby ušetřily 20,- Kčs za rok. Ony předžvýkávají pojmy! A to se mi docela příčí, i když jinak, než vykupování cukru.
Přeci nelze používat samozřejmě frazeologie pravdivý a lživý. Zde mají smysl pouze pojmy: hlubinný a povrchní. Kdo myslí jinak, v žádném případě nemyslí lehce, reálně a s nadhledem. V průběhu celých dějin je stejně tak málo věcně pravdivých či věcně nepravdivých učení, jako ve vývoji rostliny není pravdivých či nepravdivých etap. Všechny jsou nutné, a o jednotlivé etapě možno jen říci, zda se zdařila či nezdařila ve vztahu k tomu, co vlastně bylo potřebné.
Uživatelé pojmů by si měli uvědomit, že plácat na povrchu věci se mohou s různou intensitou prakticky za jakýchkoliv podmínek. A to bez ohledu, nač jejich věc slouží, v čí prospěch a v čí neprospěch ukazuje.
V hloubce mohu plout ale jen se znalostí věci, včetně určitého časového odstupu. Toho dějinného minima, které nezamlčuje daná fakta, ale umožňuje odstup pro reálný pohled s historickým nadhledem.
Netřepejme se na povrchu vlastní malosti. Připomíná mi to v minulých měsících uváděnou historku: kanárovi po letech otevřeli klec. A on vyletěl ven, aby se okamžitě polekaně vrátil. Nebo případně nevyletěl vůbec.
Mnozí z nás vyletěli do zahraničí. Otevřela se klec a nechtěli se chovat jakou dlouho věznění kanáři. Průšvih ovšem nastal. Vyvezli si dotyční totiž klece sebou. Klece chování, naučeného dlouholetým uzavřením v prostoru. Na povrchu se chováme svobodně, tváříme se tak. V hlubinách svého já si neseme vytetováno další stigma: totalita v nás.
Text z roku 1991