vracenky - dny kobylek
Červen 1977.
Ty výstupy stavebnictví, které jinde, náležitě ošetřené, vydávají za umělecké artefakty doby, dospěly v pozdním období Husákova reálného socialismu v bizarní betonově-rezavou tvář měst. Tuny betonu byly lity, dusány, armovány a oplechovávány zinkovými pláty. Pouhá uživatelská spotřební architektura stávala se pevností ducha, kde nebylo již místa pro positivní myšlenku, pouze udržovacích budovatelských činů.
Ne tak prostředí příměstská a vesnická, ta zůstávala ve stádiu permanentní rozbordelenosti a rozestavěnosti. Rodinné a řadové domky, na něž svépomocný stavitel nesehnal nebo neukradnul materiál, zrezivělé obraceče a brány na polích, hnijící sněhové zábrany podél cest a další důkazy žalovaly obnaženými vnitřnostmi na nedokonalost lidskou.
Bylo to fotograficky výrazné období, ta snůška zmařených šancí a zahozených talentů lidských. Ať už je pryč.