vracenky - felčaři
Březen 1977.
Doba povinných závodních, školních a obvodních lékařů, sídlících v ZÚNZ a OÚNZ (Závodních a obvodních ústavech národního zdraví). Běda ti, občane bacilonosiči, zavítal-li jsi k tomu nepravému, tobě nepřikázanému.
Tovární dědici Mengeleho, nesnášenliví, nadutí a smíření se situací. Vše vytaveno v haldách výkazů, přijímání nemocných a simulantů, čpících alkoholem z večerního flámu (ordinace od 6:00) a primitivních lékařských praktikách.
Po třech měsících čerpání nemocenské nezbývá pacientovi, než uposlechnout předvolání a jít se ukázat revisnímu lékaři. Na celém okrese slouží pouze jeden. Hlavní zásada úředníka - nepřidávat si práci do budoucnosti. Následuje jednoznačné rozhodnutí kontrolora nemocenského – schopen jakékoliv práce. Vyřeší hrozbu, že se pacient vrátí za čtvrt roku znovu a bude jej obtěžovat. A proletářský básník může zarecitovat nové valašské: „Doktor Tuč (MUDr. Tutsch), nemoc fuč.“
******
Odpolední směny, plné stojaté nudy, bylo nutno občas zpestřit. Telefonát sloužící lékařce a jde se. „Paní doktorko, mě ‚tamdole‘ něco brní.“ A nechat se hezky prohmátnout a detaily poté na provoze chlapům nadšeně povyprávět.
---------