vracenky - kindheit
10. listopadu 1992
V dětské literatuře nedal se režim zahanbit. Chrlil spousty krásných, výtvarně a textově povedených knih. Světová špička, bezesporu.
Dobro vítězilo nad zlem, chudý přechytračil bohatce a když se náhodou nevedlo dle idylky devatenáctého století i řešení se našlo.
Druhou polovinu dvacátého století opepřila již angažovaná ruka, píšící z přesvědčení. Zprvu nenápadně, mimo vydávání klasických ruských pohádek (krásných, ovšem) a mayovek s verneovkami začalo se s přepisováním. Největší nadílku schytal Robinson (Crusoe), změněný ze ztroskotaného námořníka v citlivého chlapce, hájícího spravedlnost a domorodce. Nikoho přitom neusmrtil ani nezbil. Tato, z „vědeckých důvodů“ zkrácená verse je nejen nepůvodní, ale i obohacená o dojemný konec. Aby se Plevův Robinson prosadil, byl zařazen do povinné školní četby.
Nejmenší děti obdržely Neználka. Od hloupého, nevzdělaného dementního klučiny prošel cestou technického okouzlení a zapletl se dokonce s kosmickým střediskem.
Vystřelen se svými věrnými druhy (jako černý pasažér) na jedinou oběžnici Země, uskutečnil s nespokojenými Měsíčňany socialistickou revoluci a spokojeně se vrátil zpět na planetu Zemi.
------