Jdi na obsah Jdi na menu

vracenky - kolektivně

11. 5. 2003

Obrazek

Duben 1989.

 

    V mládí kolektiv dětský v jeselských odkladištích pro pracující matky. Ve škole kolektiv třídní, jiskerský nebo pionýrský, po škole kolektiv „družiny“. V jinošských létech kolektiv svazácký a v pracovní etapě života odborářský, popř. stranický, SRPŠ, SČSP, LM, výborový a Bůh ví ještě jaký.

     Na vrcholku všeho družinného třeštění tyčilo se kolektivní bydlení. Po ranní směně pracující občan vrátil se do bytu ve velkokapacitním domě, nenašel tam nic k jídlu (nebyly projektovány kuchyně) a tak posečkal, až spadne večer. V pevně určenou hodinu sestoupil (i s rodinou) do vývařovny v přízemí a povečeřel jednotnou bílkovinně/cukrově/tukově/vlákninově/vitamínově vyrovnanou krmi.

     Poslechnul jednotný rozhlas po drátě (pro mladší – „kabelové rádio“, fakticky reproduktor ve dřevěné krabici s jediným knoflíkem na vypínání a hlasitost a také jedinou stanicí, dnes připodobitelnou programově nejspíše ke středovlnné stanici Praha), spořádané vysílání bez atmosférických poruch a hlavně bez možnosti naladění zahraničního rozhlasu. A šel brzy spát.

     Ráno vstal, protáhnul rodinku ranním návdavkem ve vývařovně (jednotná snídaně), nejmladší dítě odložil v domě do kolektivních jeslí, starší potom do kolektivní školky v té samé budově. Vzápětí odklusal mezi druhy z kolektivu pracovního plnit výrobní nebo úřednické úkoly. A tak stále dokola.


 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA