vracenky - linie
Prosinec 1989.
S časným zimním stmíváním začínají budovy a reflektory osamělých trolejbusů a automobilů linkovat podvečerní atmosféru. Z hotelové kavárny zaznívají tlumeně omezené synkopy československé taneční hudby, jako by dokreslovaly život s rudým dusítkem na čumáku doby.
Trpělivá světla semaforů zdravící pusté křižovatky, zápach špatně spalovaného lignitu a olovnatého benzínu. Noční poutníče, marná Tvá snaha. Tyto vody jen tak něco nerozčeří.
Linie byly pro ony doby základním výkladovým problémem a politickým stavebním kamenem. Strana a vláda se po několik prvních let od uchopení moci sunuly přitisknuty při levém mantinelu diktatury proletariátu (levá úchylka), o deset let poté nakroutili ekonom-plánovač Šik a nomenklaturní kádr Dubček pravou úchylku politicko-ekonomickou.
No, soudruzi, statisticky vzato – co je průměrem příliš levicové a příliš pravicové komunistické ideologie? No přeci přímá linie strany!
Následuje trojitý aplaudovaný potlesk.