vracenky - maškary
23. prosinec 1986.
Jeden klidný, tichý večer. Perlově šedá obloha hraje dorůžova, vzduch volá po nadechnutí. Pokud se nevrátí mrazy ..... vítr není agresívní a chladí vzpomínky na minulost.
Nacházíme se mezi předúnorovými továrnami na obuv, firmami Jirousek a Novák. Obě postaveny již ve funkcionalistickém duchu. Jejich majitele a výše postavené zaměstnance na lidský šrot pro prasata semlelo kolo dějin – ctihodní otcové rodin a podnikatelé vrátili se mnohdy k protektorátní mentalitě - jako mávnutím proutku se změnili někteří ve vězně (ti čestnější), ostatní , snad osobně šťastnější, v opilce a kurevníky, smějící si přivydělávat alespoň počišťováním městských ulic.
Návštěva hospody „U Turečků“, nejdivočejší to knajpy na Lešetíně, jejíž pivo bychom nenabídli ani třídnímu nepříteli, vždy ten nekonečný příval vzpomínek, utápění se v chlastu, úděsná vystrašenost: „Už před léty jsem si všimnul, že se nám pokoušejí vsugerovat určitý názor, dokonce i hodnocení jevů. Přicházeli tehdy s novou stupnicí hodnot, a když se s ní člověk hned neztotožňoval, vysvětlovali to – a vůbec všechno – konservatismem, revisionismem, podvědomými zábranami, rutinnou a podobně .......“.
Tohle zhruba sdělil svému okolí nejstřízlivější kosmument uherskobrodské desítky. Po pár borovičkách odešel zvracet a již toho dne spatřen.
Přeji příjemný den v lepších časech.