vracenky - otvíráky
22. června 1991
Po vstupu do prostoru vyhrazeného prodeji potravin v jednotné maloobchodní síti ČSSR mohly nastat dvě možnosti:
a) člověk vešel do samoobsluhy – pak se protáhnul navyklou trasou, „vybral“ si základní životní potřebu, nezabýval se ani cenou a typem (byly léta neměnné, stejně tak jako balení), prošel k pokladně, odestál si frontu a zaplatil.
b) člověk vstoupil do prodejny s pultovým prodejem. A zde se vynořila nutnost bojovat. Tvrdě. Rozlišit, co v dáli za utahanými prodavačkami je vystaveno (ceny, jak již zmíněno, nebyly podstatné) a dokázat zboží koupit. To občas nebyla žádná legrace.
V nepojmenovaném obchodě s potravinami v baťovské čtvrti Zálešná, zvaného z tradice „Konsum“, přistupovali zákazníci k prodavačům v několikastupu, širokém asi sedm metrů, a záleželo jen na obsluze, kdy a s jakým interesem si koupěchtivce všimne. Bylo nutné na sebe jakkoliv upozornit, např. hlasitým vyvoláváním slova „prosím“ a občasným poklepáním tvrdým tupým předmětem o pult. Jinak hrozilo, že budete překřičeni zvenku se valícími nadmetrákovými matrónami, razantně ze zadních posic vyvolávajícími své požadavky a tak na dálku ovládajícími vystresované prodavačky.
V každém socialistickém obchodě, jak v tom nejušmudlanějším na otřepaném provaze, tak v nejluxusnějším na poctivém řetězu, visel upevněný – otvírák na lahve. Tento téměř národní lidový artefakt umožňoval okamžitou konsumaci zteplalého, občas zakaleného piva nebo minerálky přímo z láhve ještě v prostoru prodejny.