vracenky - pomocníci I.
9. listopadu 1992.
Kdejaký politický a represivní orgán pěstoval si v oněch časech:
a) své pomocníky, nebo
b) mladé nástupce.
Pomocníky vydržovala Veřejná bezpečnost. Tito středněvěcí otcové od rodin, kteří pomáhali V.B. v její bohulibé činnosti buď z vůle strany (dostali to „stranickým úkolem“), nebo z vlastního přesvědčení a zvláštností povahy, účinkovali v pochopitelných i nepochopitelných rolích.
Oblečeni ve vatovaných kabátcích svěží barvy pomočené slámy se žlutou páskou na pravém rukávě zastavovali automobily, lustrovali řidiče, vykládali si zákony a vyhlášky po svém. Vyznačovali se míchanou směskou arogance, způsobenou snad komplexy a spikleneckého chování, jako by byli přistiženi ve vesnické samoobsluze při krádeži rohlíku.
I v civilu občas dokázali ukázat motoristovi červený terč a kasírovat. Vydávání nějakých pokutových bloků? To nedělali ani „praví“ esenbáci.
Takový důchodce s pověřením, cítící se pánem světa, ovládal mnohá dětská hřiště.
Jednoho slunečného dne patnáctiletý M.N. z G. zkrátil si cestu na "Mustangovi" jízdou po opuštěné pěšině okolo dětského hřiště. Byl zastaven bdělým PS VB v pokročilejším věku. Pár dní po inhalaci nadávek ze strážcovy nevymáchané obdržel návdavkem obsílku – reakci to na udání: Nadával, najížděl do dětí, určitě byl opilý (v patnácti).
Přezkoušení absolvoval M.N. zdárně – měl pouze pár týdnů po absolutoriu řidičské školy a většinu testů si pamatoval. Od této příhody se ale mistrně vyhýbal čilým důchodcům.
-----------------
Hlášení nádražního rozhlasu:
„Osobní vlak na Plzeň odjíždí v osm hodin. Hlášení pro příslušníky VB – velká ručička nahoru, malá na osmičku. Hlášení pro pomocníky VB – osmička vypadá jako sněhulák bez hlavy.“
------------------