vracenky - pomocníci II.
17. září 1986.
Pohraniční území Československé socialistické republiky obsahovalo před linií styku se dvěma nesocialistickými zeměmi (Rakousko, západní Německo) velmi široké kontrolované pásmo. Na rozdíl od všeobecně zastávaného lidového názoru zóna nebyla tvořena až cedulemi „u čáry“, pohraničními zátarasy, signálními stěnami, strážními věžemi (špaky) a samostatně útočícími psy.
Pohraniční „tlustoúzemí“ začínalo už zhruba na linii Bratislava-Břeclav-Znojmo-Jindřichův Hradec-České Budějovice – Strakonice – Klatovy – Stříbro – Mariánské lázně – Cheb). Od této vnitřní hranice směrem k hranici státní nebyla jen vícekráte kontrolována vaše totožnost a obsah zavazadel, ale rovněž se bedlivě sledovalo a čile hlásilo jakékoliv atypické jednání (batoh + mapa pohraničí, vyptávání se obyvatelstva .....).
Tohoto úkolu zhostili se, vedle oficiálních složek ministerstva vnitra, velmi svižně a důsledně donašeči z řad „Pomocníků pohraniční stráže“ a také „Mladí strážci hranic“ – zmanipulovaní nezletilí, získávání pro službu udavačů formou trvalé branné hry.
Vycházky vojáků základní služby, a to i P.S., umožňoval řád až po přísaze. U jedné pohraniční brigády, majíce ještě něco peněz z domova (žold činil 90 – 150 Kč/měsíc) opili se v místním hostinci jak zákon káže.
Nežli se pár odolnějším podařilo přetáhnout své zbořené kamarády do kasáren, dozorčí útvaru i důstojník, držící čtyřiadvacetihodinovou pohotovost, měli na stolech kompletní hlášení o všem, co se řeklo, vypilo a snad i vyzvracelo a vyčuralo.
Mívali jsme pečlivou ochranu hranic.......