vracenky - reakcionářka
Svojšice 7. září 1985.
A zase se nám slezla, soudruzi, ta reakční cháska folkáčská. Ve východních Čechách zneužívají výhod vyspělého socialismu, rozvinuté hromadné dopravy a všech dvou záchodků v areálu. Nejlepší by bylo je rozehnat.
Na Svojšických letorostech a slunovratech bývalo opravdu dosti našlapáno. Organizátoři (SSM) ztratili bázeň, lidé už rovněž a tak se každoročně scházely mnohatisícové davy osob sobě milých, zalamovaly palce, kamarádi halasně zdravili a ohleduplně si každý vystál čtvrthodinovou frontu na vlnitý plech (na ten za jednou dřevěnou stavbičkou čurali). Stojící sedmistup kamarádů v horní části fotografie je právě řada na WC zdarma. Ukázněně hřadovali dokonce i „oni“, co tam byli ve službě.
Nesmělo se tedy moc pít, jinak se na pro každého určeném půl metru čtverečním udusané trávy mohlo vše - mluvit, hlásat, volat, povzbuzovat a mít vlastní názor.
A že by nás soudruzi esenbáci rozehnali? Nepřicházelo v úvahu. Při osmihodinovém absolvování hudebních vystoupení sezením na vlastních nohou jsme byli rádi, že po ukončení programu jsme se bolestivě převalili na bok a prvních pět minut, než se odkrvené a ztuhlé končetiny rozhýbaly, téměř po čtyřech posouvali po svahu nahoru směrem k východu.
A teplo bylo po celou dobu skoro jako dnes. Nevěřili byste, jak dovede v chladném dni hřát ledviny v hlíně vydlabaný důlek pro zadek.