Jdi na obsah Jdi na menu

vracenky - šaltpáka socialismu

22. 5. 2005

Obrazek

Duben 1985.

Šaltpáka reálného socialismu, postavená v roce 1967 v geometrickém středu Československa, přímo u Divadla pracujících - aby se Tonymu Novotnému lépe regulovala situace ve straně a společnosti po XII. a XIII. sjezdu KSČ. Neureguloval již mnoho, však také páka je nahoře pěkně zteřelá a děravá ...............


Podivné povrchy divadelního portálu? Nejde o špatně vyvolanou fotografii. Pouze dlouhodobě budovou prosakující voda dešťová zmapovala své cestičky. Chyběl jí ministr kultury V.J. se svými vulgárními miliony.

-----------------------------------


Pookupační turistika

Muž, který řediteloval v zádveřické základní škole - příjmením Hruška - onoho zvláštního roku 1968, bydlel v blízkosti místního hostince. Co, v blízkosti. Hospoda mu stála hned vedle domu.
Valaši nosili papuče ještě v XIX. století jak doma, tak při práci i na zábavě. Standardní obuv. Až století následující vytvořilo z tohoto předmětu vysloveně interierovou záležitost. Ale ne ve všech hlavách. Náš pan řídící v bačkorách klidně vyrazil i do hospody - však co, vždyť je mezi svými. Jeho zvyk se mu měl brzy nevyplatit do té míry, že proniknul i do místních novodobých zádveřických pověstí.....

A tak se stalo, že v dobrém rozmaru a papučích na nohou ocitnul se v nesprávný čas na nesprávném místě. Datumovka ukazovala několik týdnů od internacionální pomoci bratrských armád, místo znamenalo opět náš známý hostinec vedle domu p. řídícího. Další aktéry čerstvého divadelního kusu zádveřického nepředstavovali pivní štamgasti, ale sovětští vojáci a kolona, projiždějící tehdy jedinou slušnější silnicí, spojující Vizovice a Gottwaldov.

Ředitel školy se vybatolil v dobrém rozmaru před šenk. V čele kolony velitel, a co čert nechtěl, neznal cestu. Tak se našeho rozvinutého socialistického občana (rusky) zeptal, kudy že cesta na Trenčín.

Opivněný pedagog nezaváhal. Snad, ve stavu střízlivém, by národnímu nepříteli předstíral, že nerozumí. Takto ale vesele sovětským soudruhům zamával a sdělil obstojnou školní ruštinou, že ví ..... a možná ještě máchnul rukou směrem na východ.

A potom se vezl. Jel daleko, v čele kolony vojenské s velitelem jako pán, a v papučích. A náhle ..... Jak byl nečekaně uzmut ze své rodné vísky, ze zázemí, které vůbec nehodlal zbytečně opouštět, tak nepříjemně jej vysadili u vjezdu do československého města Trenčína. V domácí obuvi, s minimem prostředků a bez dokladů.

Jak se zádveřický ředitel školy dostal domů, už pověst nepraví. Jisté je, že se ve vsi objevil živý a zdravý. Navíc se zážitkem, o kterém si dnes dokáže vyprávět značná část pamětníků. Jen okupantům dodnes nikdo nesdělil, že bačkory už dávno nejsou standardní obuví domorodců.

--------------------------


Bufetové poučení

 
  Předseda zádveřického JZD řídil podnik, který se mimo jiné staral o blaho pracujících v intencích Československa konce let šedesátých. Provozoval tudíž v areálu družstva jednoduchý bufet, kde nacházel dočasný přestávkový asyl mnohý ze zaměstnanců nebo členů pracovního kolektivu.

  Ale Rus má velkou žízeň. A navíc Rus vojenský. U takového se potřeba vodky zvyšuje lineárně úměrně s počtem pruhů a hvězdiček na výložkách. Když jedna taková velkoplacatá čepice (v oblasti mezi Rakovou, Neubuzí a Chrastešovem ráda cvičila okupační vojska Varšavské smlouvy) má od neustálého hulákání vyschlé v krku, ani kovová brána JZD s otlučenou rudou pěticípou hvězdou v portále jej nezastaví.

   Velitel menší vševojskové jednotky vtrhává i s ozbrojenci do areálu družstva a hledá bufet. Vrazí dovnitř, rozežene strávníky i povaleče a hledá, čím by hrdlo prolil. Národní nápoj ruský nenachází. Zavelí družstvu a celá skupina v tvaru odpochoduje do předsedovy kanceláře.

 A scénář se opakuje. Vniknutí do místnosti navzdory nesmělým protestům sekretářky. Uvnitř sdělný pohovor s předsedou.
"Kde je bufet?"
"Tam a tam."
"Tam jsme byli, to není bufet."
"Je to bufet."
"Není - bufet prodává jiné zboží. Půjdeš, ukážu Ti."

 Tři vojáci obestupují předsedu s namířenými samopaly. Jako eskorta nespoutaného zločince jej vyvádějí z areálu a nakládají do GAZu. Odjíždějí.
 Sběh lidu, co následoval, nezpůsobil úplný rozklad činnosti družstva. Přinejmenším živočišná výroba si žádá své. Ale fámy o zatýkání, střílení lidí, hromadných hrobech .... období "konsolidace společenského života" bylo zvláštním sociologickým stavem obyvatel a živnou půdou pro válečné představy všeho druhu.
 
  Předseda se vrátil druhý den pěšky z oblasti výcvikového prostoru. Prý jej okupanti dovezli do nejbližší samoobsluhy a tam pod namířenou zbraní mu ukázali, co za sortiment nebude příště v bufetu chybět.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA