vracenky - věci člověka
Prosinec 1986.
"Cílem všeho našeho snažení je člověk a péče o jeho dobro.“ Citát Klementa Gottwalda, kdysi poloboha, oslavovaného pohanskými schůzovacími a pochodovými rituály, zděděnými po ideologii Třetí říše, v době fotografování již moc nepropagovaného dobrého zasloužilého soudruha (no, víte, chyby se staly) a dnes po právu iniciátora hromadného vraždění těl a duší jsme měli povinně napsán tlustým rudým fixem na první straně sešitu občanské nauky.
Když jsme se v botách z rozmočeného barexu denně štrachali obtíženi aktovkami plnými knih a sešitů ke školám, na Klementa ani na jiné jsme nemysleli. Neznali jsme ministry československých vlád (jak také, vždyť vlády byly tři – ČSR, SSR a ČSSR), stranické představitele a obsahy jejich mnohahodinových projevů.
Zato jsme moc dobře věděli, že až se budeme vracet domů podél Řeky, patnáctiminutová cesta se protáhne na dvě hodiny, budeme se plavit po ledových krách a občas do studené vody i sklouzneme. Doma pak budeme nevinně předstírat, že jsme se vyváleli ve sněhu.
Nevím, jak spolužákům tato finta procházela, ale mne za tuto milosrdnou lež (kterou máti Bůh ví jak vždy odhalila) nikdy nikdo nepotrestal. Asi byli rádi, že jsem přežil.