foto červen 1987
PÁLÍRNA Opět letěla provozem ta divá zpráva. Pálí se fotografie. Vzala to kotelnou přes strojovnu, rozvody a kanceláře až k provozům za Dřevnicí. Natěšení lidé se začali slétat. Kotelna se – navzdory časům trpícím nedostatkem pracovních sil – zaplnila. Zvědavci žádostivě postávali u zastaralých kotlů č. 2 a 3 (Babcock) z roku 1923, které jediné se daly krmit palivem i z patra výtopny. Čilé prohrabávání pytlů a krabic, lovení, předvádění kořisti .... a že mnohdy bylo co ukazovat. Celé sbírky vznikaly – výlepy drobného, lidového amatérského porna v odhlučněných velínech, domácí tapety z krásných sametových portraitů, poznámkové bloky z kotoučů fotopapíru high-society socialistické věrchušky, velkoformátové dějiny spásy polodisidentského charakteru .... Mohlo by se zdát, že do kotlů toho zase tak mnoho nešlo. Omyl. Po dvou-třech hodinách entropických pohybů lidského mraveniště se vždy našel soudný, který zavelel rozchod. Kdo na place zbyli, tam patřili a promptně naházeli několik metráků vyvolaných fotopapírů na rošt ohniště. Spokojeny mohly být obě strany. V.d. Fotografia, že se zbavila horkého odpadu. Zaměstnanci, které akce vytrhnula z jednotvárnosti. Vedení závodu příliš neprotestovalo. Jednak se to tehdy bralo jako místní folklor, jednak se mnozí nadřízení částí mraveniště stávali rovněž. Drsnější formu zábavy představovalo pálení dokladů a razítek. První se dělo za dozoru S.N.B., druhé za dohledu nepolicejního.1) Nestrčte si pár pečetítek do kapsy montérek – už pro radost z oklamání dozorujícího. Zda si někdo doma tvořil sbírku pasů, občanek, řidičáků, není známo. Pro risikovost takového aktu musela být kolekce přísně ilegální. Naprostou bizarnost představovalo pálení bot. Jednalo se o nepovedené kusy, které nešlo udat ani jako partii nebo vrácený export. Bývaly toho spousty – některé dámy z elektrárny měly na každý týden jinou novou obuv. Zdarma, Babcocky si nestěžovaly. Až jednou .... našel se blbec. Jak přikazují Murphyho zákony, vynořil se na nepravém místě. Dotyčný s vyřazenou obuví zašel do podnikové prodejny na Tržnici a pokusil se ji reklamovat. Pak už vedla kratičká cesta k zákazu pálení bot v kotelně energetického závodu o.p. Svit. Neprodejné kusy se začaly vozit na skládku v Otrokovicích, kde se jich ujali zase jiní průzkumníci. Ale to už je jiný příběh.
1) Otisk razítka dle hospodářského zákoníku, platného do konce roku 1991, byl nedílnou součástí jakéhokoliv účetního, smluvního a úředního aktu. Tato vynucenost se v podvědomí lidí udržuje dodnes, živena mnoha úředníky. |
VĚTROMĚR |