vracenky - VTR maskovat
Srpen 1988.
VTR vědecko-technickou revoluci značí. Budujeme jí materiálně-technickou základnu komunismu, lepší budoucnosti celého lidstva.
I v přenošeném americkém kapitalismu musí být všem naprosto jasné, že je brzy doženeme a předeženeme. Naše výsledky? Zjevné a výrazné. Možná tvořeny trochu podivnými metodami pracovními a propagačními. Ale musíme se nějak maskovat.
V době tranzistorů a tištěných spojů učíme studenty ve fyzice o parních strojích, elektronkách a spalovacích motorech. Na vrcholu našich pojednání ční odborné stati o doutnavce a diodě.
Pustit studenta k počítači? Neexistuje, žádné volné nemáme, a potom – co když se naučí něco, co nebude možno kontrolovat? Raději mu zadáme zpracovávat programy teoreticky – hezky na papíře, jazyk Cobol jako nejvhodnější – mnoho se popíše a málo promyslí.
Zavádíme tajně i mikroelektroniku. Vlastně žádné obecné využívání neexistuje. Hlavně ne administrativní přístup, kdo ví, co by v kancelářích vyváděli za nepravosti. Pořídíme pár NC strojů a vyškolíme k nim spolehlivé pracovníky. Úřednickým krysám ponecháme klasické paměťové médium - nacpaný šanon, nanejvýše mechanický psací stroj.
Ale provozujeme i computery. Každá fabrika i schopnější JZD vybudovala výpočetní středisko. V něm trůní sálový počítač, sviští magnetopáskové kotouče. Nepřející nazývají naše chrámy techniky továrnami na papír. Ale to musíme zásobovat ty zatracené kanceláře! Administrativní přístup si našel cestu.
Amerikánci porodili slepou uličku. Proti naší struktuře mikropočítačů (soudruzi z NDR), středních zařízení (technici v BLR) a velkých kusů (zatím imperialisté) postavili jakýsi osobní computer. A dokonce na něj uvalili vůči nám embargo. Neuvědomují si, že když vybaví kanceláře a úřady tímto elektronickým nesmyslem, svou produktivitu nezvýší?
*****