vracenky - zavíráme
Někdy v noci roku 1991, asi na podzim.
**************
Končí pokus o sdělení nesdělitelného, kterým jsem se marně snažil dojmout pár osamělých pamětníků, aniž bych si kladl nárok stanovovat, že tehdy bylo všechno špatně (určitě ne) a dnes panuje úplný pořádek (to už vůbec ne).
Vracenky neotevírají dokořán kompletní československý svět. Ani tehdejší společný, ani současný rozdělený. Spousta momentů zůstala nepopsána, na veliké množství nebylo upamatováno. Texty rovněž neobsahují odborně rozkryté motivy jednání, činů, falší a drobných dobrých skutků.
Vracenky – tak se tvářilo Československo let sedmdesátých, osmdesátých a asi nejsvobodnějších třech roků našich tří národů (1990; 1991; 1992) z pohledu tečky z davu, kverulující v mezích zákona.
----
Stupeň upřímnosti textů?
Netvořil jsem politiku, snad myšlenky a nálady. Dovedu žít stejným životem jako ostatní, ale to pravé zůstává ukryto ve mně. Snad mnohé pátky hovoří mi z duše. Póza společenská, s níž jsem spisoval texty, není falešná.
******
PŘEJI VŠEM NEJEN SKVĚLÉ ZAKONČENÍ TOHOTO ROKU, ALE I PĚKNÝ, ÚSPĚŠNÝ A CHARAKTERNÍ ROK 2006.
cygnus