Jdi na obsah Jdi na menu

vracenky - zvony

21. 5. 2003

Obrazek

Červenec 1987.

     Církve, podivný cizopasník v těle společenské nadstavby socialistické společnosti, byly nepoučitelné.

     Vábily lidi (dle propagandy pouze starší vesničany), stavěly na odiv své symboly, dožadovaly se jejich údržby (prý historické dědictví) a prudily i hlukově.

     Blahého roku 1980, kdy již společnost byla konsolidována a pár odpadlíků a zpovykanců v Polsku nemohlo narušit knedlíkový klídek, přijel do města jistý sovětský atašé.

     I byla školní mládež nahnána lemovat autostrádu Baťov-Zlín (Otrokovice-Gottwaldov) k velikému vítání. Čekala hodinu, dvě...... Kolemprocházející neinformovaní domorodci nevěděli, co se chystá velikolepého. Až jeden postarší občan se zeptal pubescentů, nač že tam čekají.

     „Ále, nějakého Rusa, něco jako Kutuzova ......“, zněla odpověď. To rozčílilo poblíž stojícího učitele tělocviku a branné výchovy a odpovídající byl za použití hlasu vyšší tóniny razantně poučen, že soudruh Kuzněcov není žádný Kutuzov.

     Po pár hodinách (zamávání a neformální vítací povyk směrem k rychlejedoucímu obrněnému vozidlu Čajka) byli školáci převeleni do blízkosti divadla, naproti katolickému kostelu. Soudruh Kuzněcov ukončil návštěvu shromáždění a chtěl s pompou odjet z města.

     A kostelní věž k tomu všemu mlčela. Mlčela po celou dobu návštěvy. Až později jsme se dozvěděli, že bití zvonů bylo zakázáno, aby nerozčílilo vzácnou návštěvu.


 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA